Reinkarnace a karma

„Bůh nehraje v kostky.“ – Albert Einstein

Když nastane jaro, stromy se ošatí zeleným listím, květiny otevřou své barevné náruče a zvířata se probouzí ze zimní letargie. Během léta je život v rozpuku a plný energie. Na podzim se začíná vše zpomalovat a zklidňovat. V zimě vše utichá a usíná. A na začátku jara opět spatří světlo světa zeleň a probouzející se život. Ptáci na zimu odlétají a na jaře se zase vrací. Dešťová voda se po zemi vrací zpět do moří a oceánů, odkud se opět vypařuje, aby se zase znovu vrátila nad pevninu.

Náš svět je jeden velký přírodní koloběh. Ať už jde o roční období, velký oběh vody, či zvyky ve zvířecí říši. Pro vše, co se zde děje, je symbolem jeden velký, nekončící kruh – je podobný jako Uroboros, had, který požírá vlastní ocas a nikdy nekončí.

Reinkarnace je víra v to, že lidský život je podobný těmto koloběhům v přírodě. Nezačíná porodem a nekončí smrtí, po které bychom byli buď navždy zatracení v pekle, nebo ulpívali ve věčné blaženosti na obláčcích. Západní filozofie říká, že náš život je jen jedna šance, během které můžeme ukázat, zasloužíme-li si peklo nebo nebe. Tomu východ odporuje vírou v karmu – zákonem příčiny a následku. Jak se do lesá volá, tak se z lesa ozývá. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jinými slovy: Vše dobré i vše špatné se nám jednou vrátí ve stejné míře. Je to morální kodex, který nepotřebuje žádná desatera a svaté příkazy: Nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě (…protože podle karmy vám žádná špatnost neprojde bez následků). Je to šance, jak odčinit všechno špatné, co jsme kdy udělali, a tím si vyrovnali svůj „karmický dluh“.

Jeden život je ale málo na to, aby se nám vše stihlo vyrovnat do rovnováhy, a proto východní filozofie (a nejen ta – stačí si vzpomenout například na Egyptskou knihu mrtvých, která říká, že „usínáme, abychom se probudili. Umíráme, abychom žili.“) počítá s tím, že na tomto světě nejsme jen jednou, ale že jako jedna duše v různých tělech procházíme celou známou i neznámou lidskou historií stále dokola, dokud se nenaučíme všemu, čemu se naučit máme, a dokud neodčiníme vše špatné, co jsme kdy provedli. Teprve potom můžeme jít dál, až snad jednou opravdu spočineme v té věčné blaženosti, kterou nám slibují všechna náboženství. Jinými slovy – musíme se pořád snažit. Nejde si říct „No co, kašlu na to, stejně umřu, proč se snažit něco v životě spravit, stejně už je to zbytečné“. Život nám dává neustále nové a nové šance, jako trpělivý pan učitel ve škole, který nám znovu a znovu vysvětluje životní lekci. Když se nepovede v tomto životě, dostanete takový „test z matematiky“ v dalším životě znovu, a znovu, dokud tu svou životní lekci opravdu nezvládnete. Budete-li mít nevyřízené účty s někým v jednom životě, můžete se vsadit, že vám ho „osud“ přihraje i v životě v dalším. Milované osoby nás životy také doprovází – Bývalí manželé se vrací jako rodič a dítě, nejlepší přátelé se vrací jako sourozenci…

Karma je zkrátka životní spravedlnost. Pokud se nám stane nějaké neštěstí, může to být životní lekce, nebo splacení dluhu za nějakou špatnost v životě minulém – nebo nejlépe obojí dohromady, on nám to ten náš „vesmír“ servíruje věru geniálně a propracovaně.

Bylo by ale chybou svalovat svá vlastní selhání na karmu. Naprosto mě šokoval článek v jednom časopise, ve které jistá dáma tvrdila, že její „nezvedený syn“ je božím trestem za to, že sexuálně žila před svatbou… Pevně věřím, že chyba byla na její straně – ve výchově – , což si ovšem dotyčná zjevně nehodlala připustit a tak hledala za vším řízení vyšších mocí.

Vše je dokonale zařízeno a propletelo. „Bůh není zlomyslný, je pouze rafinovaný…,“ pravil Albert Einstein…

Základy magie /  Meditace