Je etické brát za duchovní služby peníze?

Nejčastěji je otázka „Je správné platit za duchovní služby?“ pokládána v souvislosti se zasvěcením do reiki a jiných energií. Stejně tak se platí za workshopy, přednášky a terapie.  (A co na to Jan Tleskač?)

Přiznám se, že jsem dlouho byla zastánce toho, že vesmírné léčivé energie (reiki) jsou dar a měly by být předávány zadarmo. Později, jakmile jsem problematiku placení poznala blíže, jsem svůj názor musela změnit na ano i ne… Proč?

Nesouhlasím s tím, že by se mělo platit za prosté předání energie (duchovní schopnosti si nekoupíme). Je však vhodné zaplatit čas toho, kdo zasvěcuje. Představte si, že na jeden, nebo rovnou dva dny musíte vyhnat celou rodinu z domu (nebo si pořídit nákladné samostatné prostory) a celý víkend se neomezeně věnovat skupině cizích lidí. Jeden nebo dva dny, které nemůžete trávit s rodinou, věnovat se svým koníčkům, obstarávat dům (zahradu), nebo chodit do práce…Myslím si, že ceny v řádu pár tisíc jsou v tomto případě na místě, obzvlášť, když pořadatel zajišťuje ještě občestvení a přespání.

Co už mi ale hlava nebere jsou ty ceny, které si někteří účtují. Nejvíce mě překvapuje, že je někdo opravdu schopný naúčtovat si za dálkové půl-hodinové až hodinové zasvěcení stejnou cenu, jako za např. 16-hodinový víkendový „workshop“! Nedokážu si totiž představit povolání, při kterém se za hodinu vydělává 1000,- korun, nebo nedejbože 3000,-! A to nemluvím o vtipálcích, u kterých jsem už viděla ceny, které se šplhaly na 10 000,- a více. Za hodinové dálkové zasvěcení z pohodlí domova mi přijde adekvátní částka, která odpovídá běžné/nadprůměrné mzdě. U nás je to asi tak 117,- korun za hodinu. Dobře, 200,- jsou super. 300,- ještě taky. 400,- dejme tomu. Ale brát si víc jak 500,- – ne, to už mi přijde prostě moc, nezlobte se na mě. Přijde mi šílené brát si stejný obnos, jaký si účtuje třeba léčitel, který s vámi tu hodinu opravdu fyzicky je, komunikuje, spolupracuje, pro každého provádí individuální diagnózu a léčbu a musí důkladně promyslet, co právě vám „naordinuje“.

Nemůžu vystát argument, že „co není drahé, toho si člověk neváží“ – Jestli jste si nikdy nic nekoupili a pak to po čase nehodili do skříně, nedarovali nebo neprodali s tím, že to už stejně nevyužijete, tak jste v mých očích svatí. Stejně tak mi připadá neuvěřitelně pitomý argument, že za tolik si zasvěcení „koupili“ oni a že by nenastala adekvátní „energetická výměna“, kdyby to oni dali za nižší cenu. K tomu mám dvě věci – zaprvé, krátkou matematikou si každý spočítá, že i kdyby snížili původní zasvěcovací cenu na polovinu, stačí tři „klienti“ a peníze jsou zase zpátky i s bonusem. Zadruhé, snad si to kupovali pro svůj vlastní rozvoj, a ne proto, aby na tom výhledově vydělali, ne?  Já vím, je to lákavé, ale… Co se energetické výměny týče, nad tou jsem uvažovala dlouho. Něco za něco, princip rovnováhy.. zasvěcení za hmotnou energii-peníze… pak mi ale došlo, že odměnou za zasvěcení druhého člověka je dobrá karma, a to mi připadá vcelku adekvátní.

Takže toliko můj názor. Co si myslíte vy? Je etické brát si peníze za duchovní služby?

Reklamy

11 Responses to Je etické brát za duchovní služby peníze?

  1. Miky napsal:

    „Co není drahé ,toho si člověk neváží.“ To je zřejmě argument bohatých lidí a mezi ty já nepatřím. Kdybyste jen viděli jak si vážím krásné knihy Keltská civilizace ,kterou jsem si nedávno koupil v Levných knihách a ještě v akci za 35Kč. ;-)
    Na otázku jestli je etické brát za duchovní služby peníze odpovídám tak ,jako ty Dragomiro ,ano i ne. Chápu ,že člověk ,který se věnuje např.věštění ,nebo léčitelství na plný úvazek nemůže žít jen ze vzduchu. V tomto smyslu říkám rozhodně ano. Pokud se ale stane duchovní služba pouhým biznisem ,tak je něco určitě špatně. Líbí se mi přístup šamana Ravena Kaldery ,kterému je možné zaplatit třeba v potravinách. Podobně to prý dělal i legendární léčitel Jindřich Paseka. Za dveřmi své „ordinace“ měl proutěný koš a každý dal ,co chtěl ,nebo mohl. Velmi mě zajímá indiánská spiritualita a kdybych se mohl zůčasnit obřadu v potní chýši ,vážil bych si toho velice. Dvakrát jsme tomu byli s mým kamarádem už velmi blízko ,ale pokaždé to zkrachovalo na tom ,že jsme nemohli zrovna z fleku zaplatit 1500Kč. Kamarád je invalidní důchodce a já prostě nemohu takový obnos jen tak vzít z našeho rodiného rozpočtu a na úkor ostatních si „užít svou duchovnost“. Musel bych na to chvilku šetřit ,ale popravdě řečeno mě ten povinný poplatek nakonec vždycky tak znechutil ,že jsem si řekl ,že si udělám potní chýši raději sám.

  2. Lady Rovena napsal:

    Také asi odpovím „ano i ne“. I když mi to je vlastně proti srsti brát za něco takového peníze. Je ale fakt, že přece jen je to čas, který „musím“ s někým strávit na úkor svého volného času nebo na úkor rodiny. Argument „Co není drahé ,toho si člověk neváží“ bych v naší společnosti moc neužívala. Kolik je drahých aut a kolik lidí v nich jezdí jako hovada? Někteří si neváží drahých věcí a někteří si zase váží i těch levných věcí. Záleží na lidech. Každopádně mám práci, takže zatím za to co dělám jako svého koníčka nejsem nucena brát peníze :o) což je fajn :o) Když tak nad tím přemýšlím, tak by mě zaplacení za duchovní nebo podobné služby možná i stresovalo :o) No uvidíme :o) třeba se tím v budoucnu budu živit :o) kdo ví :o)

  3. Lady Rovena napsal:

    ještě dodatek: dneska jsem četla na netu o terapii něhou. Také výnosný kšeft :o)

  4. Witch napsal:

    Je to zajímavý problém. Pro spoustu lidí, co se ochomýtají kolem duchovna, jde o etický problém. Řeší ho i školení terapeuti. Určitě je pro mnoho lidí schůdný typ koše za dveřmi.
    Zajímavá byla debata s Romkami, co měly ve svém okolí vědmu. Platba za věštbu byla rovna stvrzení toho, že bude věštění poctivé, varování upřímné a nezamlčené a pokud by hrozil velký průšvih, který se nesmí prozradit, platbu ne-e, vrátit. Nebo se naruší ochrana vědmy. Vrácením peněz se zruší kontakty s tím zlem (pro vědmu). Také nákup zlata tam, kde je nemocná hlava státu, případně zemře, přinese do domu neštěstí a nemoci. Lékem je zlato zahodit, protože ve stínu nemoci či smrti „posvěceného“ vládce a jeho rodiny zlato ztrácí ochrannou moc a nabaluje stíny ze záhrobí.
    Celkově obecně platí, že vědmy a bílou magii můžete obdarovávat, černou musíte platit.

    • Věčné téma – DOBRO a ZLO, „černá“ a „bílá“ MAGIE napsal:

      „Dobro“ a „zlo“ jsou naprosto abstraktní, bezobsažné pojmy, které svůj „obsah“ mohou získat pouze SUBJEKTIVNÍM VNÍMÁNÍM POCITŮ JEDNOTLIVCE. Objektivní, GLOBÁLNÍ či UMIVERZÁLNÍ definice těchto pojmů NEEXISTUJE – a Universum ani skutečná MAGIE nezná DUALITU činů, hmoty ani energií…

      Předpokládaná existence „černé magie“ je jedním z nejkřiklavějších projevů moderního rádoby-okultismu, její základní myšlenka slouží coby psychologické „temné zrcadlo“ – živná půda osobních fantazií týkajících se zakázaných, mysteriózních věcí a fenoménu tabu. To, čemu se nepodaří porozumět, je odmítnuto, případně hrozí, že něčí víra bude označena za „černou magii“. Někteří „okultisté“, zdá se, potřebují myšlenku existence černé magie a „černých mágů“ k podepření vlastní image ze stejného důvodu, ze kterého někteří extrémně založení křesťané potřebují věřit v existenci světového satanistického spiknutí – čímž ospravedlňují svou vlastní víru a své jednání.
      Ale zkusím to méně filosoficky a více „polopaticky“, příměrem:

      Magie není „zlá“, „dobrá“, „černá“ ani „bílá“, dokonce ani nijak jinak „barevná“…:-)
      Je to pouhý nástroj.
      Stejně, jako ve hmotném světě je nástrojem nůž, sekera nebo třeba i střelná zbraň.

      S pomocí nože ukrojíte chléb pro hladového stejně dobře, jako jej použijete k probodnutí svého „bližního“.
      Sekerou naštípáte dříví do ohně, který vás ochrání před zimou stejně dobře, jako tou samou sekyrou rozpoltíte svému bližnímu lebku.
      A střelnou zbraní ulovíte zvěř nebo se jí ubráníte nepříteli stejně dobře, jako může být použita k hromadnému vraždění nic netušících obětí.

      NÁSTROJE NENESOU ZODPOVĚDNOST za své UŽIVATELE.

      Bohužel to mnohým lidem asi nikdy „nedojde“….
      A tak lidé zakazují, ostrakizují a označují pejorativními přívlastky nejrůznější NÁSTROJE, místo aby jako jediného viníka, zodpovědného za způsob jejich užívání, označili SAMI SEBE.

      Tedy – lidské pojmy dobra a zla jsou něčím, co nepřesahuje smyslové vnímání každého jedince – a logicky mohou být pro různé jedince vnímány rozdílně.

      Lze ale připustit, že „Dobro“ a Zlo“ mohou být i transcendentní – tedy přesahující lidské poznání?
      Ano, ale pak jsme opět u popření existence duality – a to i té imanentní.

  5. Witch napsal:

    Tohle je informace o jedné debatě na dané téma před třemi roky, něco z toho, za ta léta potvrzené, jsem již zmínila.
    http://www.koste.unas.cz/?file=clanky&i=86&c=6

  6. Dobrý den,
    dovolujeme se Vás oslovit v souvislosti se spuštěním nového webového názorového fóra na téma Etika v ordinaci. Důvod a cíl najdete v úvodu našich stránek. Děkujeme za podporu a spolupráci. http://www.etikavordinaci.cz
    Tomáš hradecký

    Tomas.Hradecky432@gmail.com

  7. Pavel Cody Ungr napsal:

    A dodávám, že je dochází k jiným výsledkům. Je to služba jakákoliv jiná a nevidím důvod, proč by se někdo měl obětovat a dělat to zadarmo. A z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že co lidé dostanou zadarmo, toho si neváží.

    A doplňuju, že hodinová sazba specialisty se zkušenostmi se pohybuje okolo 2 000 Kč na hodiny. A to téměř v jakémkoliv oboru.

  8. Etika podnikání... napsal:

    Hned z počátku bych chtěl bych připomenout, že ESOTERICKÉ, na rozdíl od EXOterického, je SKRYTÉ, neprodává se a ani se neprostituuje v médiích….
    Ale dnešní, komerčně zaměření lidé jsou psychicky „vymyti“ reklamou a věří, že vše má svoji cenu a co je zdarma, za nic nestojí….
    V OPRAVDOVÉ ESOTERICE JE UŽ PO DLOUHÁ TISÍCILETÍ PRAVDOU OPAK:

    COKOLI JE PRODÁVÁNO NEBO NABÍZENO ZA jakoukoli PROTIHODNOTU, JE ŠARLATÁNSTVÍM, PODVODEM A SLOUŽÍ K DOBRU JEN JEDINÉMU: Z kapes důvěřivých oveček získat co nejvíce prostředků….

    Ale – zkratky tohoto typu zde neexistují, jediné co může urychlit osobní rozvoj – jsou individuální rady skutečného, dobrého mistra, tento si však za ně nikdy nebude účtovat kursovné ( značně přesahující jeho náklady). Záleží jen na Vás, co hledáte.
    Dnešní člověk, zklamaný civilizací a jejími negativními projevy ale tak nějak spíše tíhne ke všemu, co se i v komerčním světě označuje za esoterické, duchovní, tajemné…a jaksi…jiné.
    Pocit vnitřní prázdnoty, zklamání „konformní“ společností, „klasickou“ medicínou a pokrytectvím současné civilizace nakonec mnoho lidí dožene ke hledání „duchovna“, smyslu života nebo i vlastního zdraví právě u podobných „esoterických“ skupin, různých sekt, léčitelů a podivných šarlatánů.
    Nepopírám, že právě ono „esoterické placebo“, poskytované spolu s více či méně profesionálními postupy, kterých využívá i „klasická“ medicína, psychiatrie a psychologie – může mnohým „pomoci“ zaplnit vnitřní prázdnotu.
    Zůstává otázkou, nakolik je tento přístup morální – a nakolik oprávněný.
    Vždy – i v nedávné minulosti – bylo několik jedinců, kteří naprosto přesně věděli, co mají dělat ti druzí. A každá komplikovanější otázka byla velkým tajemstvím – jenž sice znají, ale stejně ho nezasvěcenému tazateli nemohou vypovědět.
    Nejoblíbenějším objektem takovýchto pseudozasvěcenců byly tehdy mladé dívky, kterým se snažili svá „zasvěcení“ udělovat.
    Časy se však změnily a místo několika podivínských rádobyesoteriků dnes samozvaní „guruové“ a „proroci Nového Věku“ píší knihy, pořádají kursy a budují si své webové servery. Místo mladých dívek dnes zaujali platící návštěvníci kursů.
    Z duchovního poznání je udělán business – a vznikl tak specifický obor – duchovní podnikání.
    Cílem již není duchovní poznání, ale návrat kursisty-zákazníka na další kurs. Je proto nutné odlišit ty, kdo sledují duchovní cestu od „duchovních podnikatelů“.
    V žádném případě neupírám těmto duchovním podnikatelům užitečnost – kdo se nudí a má přebytečné prostředky na kursovné, začne navštěvovat jejich kurzy a má o zábavu postaráno.
    Nejedná se však – v žádném případě – o duchovní cestu nebo hledání skutečného Poznání, za které se tyto nebo jim podobné kursy vydávají.
    Ke skutečnému poznání nedojdete účastí na kurzech pod vedením různých rádobyduchovních pseudoučitelů, ale stálým studiem a vzděláváním se.

    „Moje stoupence nezajímá, zda hlásám pravdu, ale zda říkám přesně to, co chtějí slyšet,“ říká si každý úspěšný zakladatel nového „kultu“ nebo „esoterických kursů“.
    A má bohužel pravdu – možná první a jedinou ve svém životě.
    Žonglování s pravdou a vytváření polopravd je charakteristické. Aby byl člověk při hlásání nových „pravd“ nebo „duchovních“ či „esoterických“ nauk úspěšný, nepotřebuje být pravdivý, ale přesvědčivý.
    A podle mne je docela humorné – nejen zde – pozorovat, čemu jsou schopní lidé uvěřit, aby si dokázali, že jejich existence má jistý smysl, že mají nad zbytkem populace výhodu a že za jejich pitoreskní pouť životem je ještě za života či po smrti čeká velkolepá odměna. No, doufejme, že se nepletou.
    V opačném případě by se totiž při zpětném pohledu na svůj pozemský rozvrh mohli rozbrečet smíchy.
    Na Ježíška, čápa nebo vránu a věrnou lásku jsme kdysi věřili všichni. Někdo se probral, někdo ne a jsou i jedinci či skupiny lidí, kteří jsou dodnes ochotni uvěřit v ještě větší nesmysly.
    Nikdy se nepřestanu podivovat nad tím, jaké bláboly a jaká „učení“ dokáží i dnes – ve světě stojícím na informacích – „oslovovat“ části lidstva – někdy obrovské, jindy zase čítající jen pár jurodivých….
    Nic proti podnikání.
    Každý dnešní perspektivní „podnikatel s duchovnem“ má nárok zkopírovat cokoli, pozměnit v tom pár detailů a založit „vlastní firmu“.
    Protestanti měli plné právo vykašlat se na katolíky, zenbuddhisté na théravádu nebo tolerantní ahmadijové na většinové muslimy…..atd.

    Bez sklonů k barnumovské reklamě a nutné porce oblbování „spotřebitelů“ by nám – nejen ten internetový – trh brzy zdegeneroval, nicht wahr?

    Mezi skutečnými mistry a zasvěcenci se jak v minulosti, tak i v současnosti pohybovala a pohybuje řada „proroků“, „guruů“ a „učitelů“, pochybných (v některých případech i psychopatických) jedinců, nadaných osobním charismatem.
    Prostřednictvím hlásání „zaručených pravd a učení“ si tito lidé zajistí v lepším případě pouze dobře placenou živnost, v tom horším případě malou nebo velmi početnou skupinu oddaných následovníků, schopných obětovat svému „učiteli a mistru“ nejen obsah své peněženky, ale i svoji osobnost.

    Kdo chtěl porozumět, porozuměl.
    A pochopil.

    Těch ostatních nelituji. Vybrali si. Jako svobodní lidé, nadaní (aspoń doufám) schopností samostatně myslet.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s